POSTABORTIVNÍ SYNDROM 

– někdy též post-abortivní syndrom, zkratkou PAS;

– případně post-interrupční syndrom specificky po umělém ukončení těhotenství.

je souhrnný název pro psychické, psychosomatické, vztahové a další obtíže po prodělaném potratu (umělém i spontánním), úmrtí miminka v pozdějších fázích těhotenství a během porodu či brzy po něm. Nejedná se o oficiální diagnózu a průzkumy se velmi liší v odhadech, kolik žen po potratu (či specificiky po interrupci) psychickými a dalšími obtíži trpí. Tyto obtíže mohou mít také různou závažnost a nemusí se objevit bezprostředně po potratu.

Nezáleží, jak bylo miminko velké, zda bylo či nebylo chtěné, plánované a v pořádku… V každém případě potrat znamená hlubokou osobní ztrátu.

Nejen ztrátu dítěte, také ztrátu budoucnosti, jak jsme si ji plánovali, ztrátu naděje, víry v dobrý, bezpečný a smysluplný svět, důvěry v partnera, v lékaře, v sebe… Někdy jde poměrně dobře a přirozeně tuto ztrátu přijmout, oplakat, smířit se s ní a jít životem dál. Někdy se to ale nedaří a žena (nezřídka i muž nebo jiní blízcí lidé) zůstává v zajetí smutku, hněvu, výčitek a viny, zklamání a nepochopení. 

V některých případech může být toto negativní prožívání tak silné, že téměř nelze zvládat běžné věci: jíst, spát, chodit do práce a starat o domácnost či rodinu. Objevují se zlé sny, úzkosti, konflikty s partnerem, obtíže v intimitě, velké vyčerpání, somatické problémy… Bolí každé setkání s těhotnou ženou, miminkem, tématem těhotenství v rozhovoru. Může přijít silná (iracionální) touha otěhotnět ihned znovu, téměř za jakoukoli cenu – mnohdy ruku v ruce s obrovským strachem, že se bude traumatizující zážitek opakovat. 

Je důležité mít o tom s kým mluvit – bez strachu z nezájmu, nepochopení, odsouzení.