POSTABORTIVNÍ SYNDROM je souhrnný název pro psychické a psychosomatické obtíže po prodělaném potratu (umělém i spontánním).

Nezáleží, jak bylo miminko velké, zda bylo či nebylo chtěné, plánované a v pořádku… V každém případě potrat znamená ztrátu.
Nejen ztrátu dítěte, také ztrátu budoucnosti, jak jsme si ji plánovali, ztrátu naděje, víry v dobrý, bezpečný a smysluplný svět, důvěry v partnera, v lékaře, v sebe…

Někdy jde poměrně dobře a přirozeně tuto ztrátu přijmout, oplakat, smířit se s ní a jít životem dál. Někdy se to ale nedaří a žena (mnohdy i muž nebo jiní blízcí lidé) zůstává v zajetí smutku, hněvu, výčitek a viny, zklamání a nepochopení. Toto negativní prožívání může tak silné, že téměř nelze zvládat běžné věci, jíst, spát, chodit do práce a starat o domácnost či rodinu. Objevují se zlé sny, úzkosti, konflikty s partnerem, obtíže v intimitě, velké vyčerpání, somatické problémy… Bolí každé setkání s těhotnou ženou, miminkem, tématem těhotenství v rozhovoru. Může přijít silná (iracionální) touha otěhotnět ihned znovu, téměř za jakoukoli cenu – mnohdy ruku v ruce s obrovským strachem, že se bude traumatizující zážitek opakovat.

Je důležité mít o tom s kým mluvit – bez strachu z nezájmu, nepochopení, odsouzení.